Soutěžní obrázky Kněžmosta a okolí zde
KNĚŽMOST
Již z názvu je patrné, že původní osada vznikla při starém knížecím mostě – jednalo se o most s celnicí na původní odbočce historicky významné Pojizerské stezky, který sloužil k překonání zamokřených ploch a močálů podél Kněžmostsky.V letech 1360 – 1361 zde seděl Jan Tupec z Kněžmosta, v roce 1373 Svatava. Předchůdce pozdějšího středověkého městečka můžeme hledat např. v poloze na Pazderně již v pokročilém 10. nebo 11. století a od 12. století až první poloviny 13. století v polohách dnes již zastavěné obce. Významně se do širší kolonizace Kněžmosta a jeho okolí zapsali v polovině 13. století hradišští cisterciáci . Celnice je poprvé zmiňována k roku 1316 a nejstarší dochovaný záznam o obci pochází z roku 1380, kdy jednu její část kupuje Ctibor Valečovský z Valečova. Název obce od svého vzniku k nynější podobě prodělal dlouhou cestu – v průběhu staletí se objevují různé tvary tohoto jména. Od českého „Kniežmost“ až po německé "Füstenbruck" či "Fürstinbruck" (Knížecí most).
Jm. Kněžmost vzniklo ze slov kněž ( = knězův nebo knížecí) a most, neboť zde byly knížecí mosty přes rozsáhlé bažiny. Původně se skloňovaly obě části názvu: 1. pád i 4. pád – Kněž Most, 2. pád do Kněže Mosta, 6. pád v Kněži Mostě atd. Ale časem se první část přestává skloňovat a pak lze v pramenech nalézt tvary Kněžmosta nebo Kněžemosta. V 2. pol. 16. století již lidé nerozumí tvaru Kněž (= knězův, t.j. zemského knížete) a začíná se objevovat tvar Kněžny Most i Kněžný Most.
Vývoj písemné podoby názvu města
1318 Knyeziemost; 1361 Knyezmost; 1393 Knyeziemost; 1542 Kniezmost; 1545 Kniežemost; 1555 Kniežmost; 1588 Kniežninmost; 1592 Kniežny mostu; 1625 Furstin Bruck; 1633 Fürstinbrüke; 1790 Fürstenbruck; 1854 Kněžmost
Již roku 1408 je Kněžmost v dobových materiálech nazýván městečkem, skutečného povýšení Kněžmostu na město dosáhl až majitel Vaněk Valečovský, a to poté, co byl uveden do úřadu nejvyššího komořího království českého. V této době, tedy ve druhé polovině 15. století, pravděpodobně také vznikl městský znak Kněžmostu, tato domněnka však není doložena žádným zachovaným privilegiem.
Současný znak Kněžmosta
Popis znaku: štít svisle rozpoltěný, vpravo (dle heraldického pohledu), v modrém poli, je půl zlatého slunce s paprsky z valečovského znaku, které však má jenom po pravé polovině k okrajům štítu dosahujících devět paprsků, střídavě přímých a vlnitých. Kdežto levé, stříbrné, pole je prázdné.
Majestát na tento znak nebo jeho opis není doložen. Proto nevíme, kdy a kým byl udělen. Znamení se odvozuje od erbu valečovských z Valečova, jimž Kněžmost náležel až do roku 1481.Barvy znaku nejsou doloženy žádnou starou malbou.
Na věži radnice je znak obohacen ještě hroty vzhůru obráceným půlměsícem, ten se však nikde jinde nevyskytuje a byl asi svépomocným přídavkem, který ke znaku nenáležel a ani dnes nenáleží.
Jelikož v druhé polovině 15.století v Kněžmostu seděl Vaněk Valečovský z Valečova, na jehož žádost byl Kněžnin most (nynější Kněžmost) povýšen na městečko, lze předpokládat, že i v té době mohl vzniknout kněžmostský erb nebo pečeť s tímto znamením. Nejpozději je mohli Kněžmostští získat před r.1592, jak naznačuje první datovaná městská pečeť.
Je kruhová o průměru 38mm, při vnějším okraji má hladký prstenec .Opis je český a zní MIESTECKO KNIEZNIN MOST
Je kruhová o průměru 33mm s legendou (opisem) PECZET MIESTECZKA KNIEZNINA MOSTV s letopočtem 1592
Do reformy státní správy v roce 1953 byl na razítku místního národního výboru Kněžmost městský znak městečka, který po reformě nahradil státní znak Československé republiky.
KRŮČEK K VALEČOVU
Vaněk z Valečova, věrný přívrženec Jiřího z Poděbrad, se do historie zdejšího kraje zapsal ještě jedním významným činem, v polovině 15. století totiž nechal mezi Kněžniným Mostem a Mnichovým Hradištěm, v místech staršího rodového sídla, vystavět mohutný palác hradu Valečov, jehož zřícenina se pne nad zdejší krajinou dodnes. Z hradu udělal nejmohutnější a nejmodernější pevnost v Českém ráji. Zabírala plochu téměř takže se jí vyhnuli i křižáci z Lužice, když v květnu 1468 vpadli do Čech
Rok 1468 je ve zdejším kraji nazýván černým rokem, přinesl nejhorší pohromu v dějinách obce. Tehdy město zažilo vpád křižáků, při kterém bylo celé vypáleno
Stopy tohoto požáru se nacházejí po celém tehdejším intravilánu (zastavěné
části) městečka.
Při rekonstrukci domu č.p.14 (dnes uzenářství u Bejrů, dříve fara) se po
odkrytí starých podlah objevil nejdříve zděný sklípek o rozměrech 1,9 x 3,2 m, který byl
součástí původní fary, a při dalším hloubení a odstranění příčky v
místnosti byl odkryt větší pozdně středověký objekt.
ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM „U BEJRŮ“
V letech 2001 - 2005 probíhal s přestávkami záchranný archeologický výzkum v
prostoru bývalé fary č. p. 14 (U Bejrů). Výzkum byl vyvolán stavebními
pracemi v přízemních interiérech domu. Při hloubení nového
sklepa se podařilo z větší části odrýt suterén vrcholně středověké
stavby, která zanikla požárem někdy v průběhu 15. století. Dle archeologického materiálu můžeme vyloučit, že by k této události došlo na počátku, či naopak na samém konci 15. století. Nabízí se tak možná souvislost s vypálením Kněžmosta a pustošením Mnichovohradišťska lužickou vojenskou výpravou na přelomu května a června 1468.
K podobě pozdně středověké stavby:
* Archeologicky odkrytý suterén středověké stavby byl vyhlouben do jílovitého podloží až na
úroveň spodní vody a dosahoval tak hloubky 180 - 190 cm. Objekt téměř čtvercového půdorysu o rekonstruovatelných rozměrech 5,3 x 4,5 m mohl být podsklepením obytného domu, případně hospodářské stavby. Výplň
objektu byla tvořena destrukcí vypálené mazaniny s otisky
kulatiny, trámů a dřevěných konstrukčních vazeb. Šlo nepochybně o stavbu dřevěnou, se stěnami omítnutými vápnem. Kromě zmíněných omazávek bylo nalezeny fragmenty keramických nádob a
železné artefakty, zejména hřeby. Podlaha
sklepa byla prkenná, před vzlínající hladinou spodní vody izolovaná vrstvou drceného křemenného pískovce.
* S větší pravděpodobností se lze přiklonit k interpretaci přízemního obytného domu, roubené nebo hrázděné konstrukce. V případě charakteristické obytné stavby vrcholného středověku s trojdílným uspořádáním by bylo možné odhadnout její délku na 12-15 m, s šířkou okolo 5,5 m. Stavba byla velmi pravděpodobně orientována kolmo na osu dnešního domu (tzn. ve směru SV – JZ).
* O vnitřním uspořádání domu nevíme z archeologických pramenů
prakticky nic, podobně jako o podobě střechy, která u většiny tehdejších
staveb byla z došků nebo šindele.
Kromě výše zmíněných pozůstatků pozdně středověké stavby bylo odkryto
i několik menších zahloubených objektů ze 13. – 15. století, s nejstaršími nálezy ze sklonku raného středověku. Je zjevné, že již na počátku a ve starší fázi vrcholného
středověku byla tato poloha sídelně nebo hospodářsky využívána s existencí
dřevěných staveb.
Dům č. p. 14 poskytl také nálezy z období staršího novověku až po
dobu výstavby vlastní fary. Novou farní budovou se rodinný dům Bejrových stal roku 1867, po důkladné opravě či přestavbě objektu staršího. K faře náleželo několik hospodářských staveb a velká zahrada. Prvním farním nájemcem se tehdy stal první kněžmostský farář Václav Pavlišta (1806 – 1873).
Záchranný výzkum č.p. 14 zajišťovalo Vlastivědné muzeum a galerie v České
Lípě pod vedením archeologa P. Jenče.
Vzhledem k tomu, že se po celém tehdejším intravilánu nenašly žádné lidské ostatky, předpokládá ing. Theodor Honický, že obyvatelstvo bylo před nájezdem rabující soldatesky (jízdního oddílu křižáků) varováno a stačilo před jejich příchodem zmizet i s majetkem, který se dal odvést. Vzhledem k pravděpodobným prožitým hrůzám a nálezům při stavbě rodinných domků v prostoru mezi ulicí Příčnou, Vilovou a Na Tvrzi lze usuzovat, že původní vypálené městiště Kněžmosta bylo na čas (možná několik desetiletí) opuštěno a přesunuto do této lokality (původní městiště bylo okolo náměstí a tržiště). Znamená to tedy, že se nezačalo stavět na původním městišti, ale až v lokalitě výše zmíněných ulic. Nasvědčují tomu nálezy u Kverků (Vilová 246) a časté nálezy mincí v uvedené lokalitě (15.-17.století).
Podle soudobých poznatků (P. Jenč) připouští četné pozdně středověké využívání jeskyní a skalních převisů okolí Kněžmosta a v oblasti Příhrazských skal dočasné úkryty místních obyvatel v neklidných letech 1467 – 1469.
Když se však městečko z této rány vzpamatovalo, bylo započato s jeho obnovou a brzy nastalo nové období rozvoje. Valečovským Kněžmost náležel do roku 1481, v 16. století zde pak vládl rod Vančurů z Řehnic, jehož dva členové
(Mikoláš – strýc a Jiřík – synovec) patřili k známým výtržníkům.
Roku 1617 došlo při dělení panství Valečov i k rozdělení městečka Kněžmosta. Polovinu Kněžmosta s polovinou Branžeže dostal nejmladší člen rodu, Albrecht Kapoun ze Svojkova. V roce 1623 byla Kapounům ze Svojkova za účast na stavovském povstání proti císaři Ferdinandu II. zkonfiskována jedna třetina majetku. Mezi konfiskát patřilo i panství Valečov. Albrech Kapoun ze Svojkova byl v roce 1623 nezletilý, a proto nebyl za účast na povstání trestán. Proto mu jeho malé panství Kněžmost – Branžež zůstalo až do roku 1654. Zkonfiskovanou část valečovského panství koupil od císařské komory Albrecht Eusebius z Valdštejna (císařský generalissimus), čímž se polovina městečka dostala do rukou rodu Valdštejnů.
Po jeho zavraždění v roce 1634 získal panství Valečov jeho příbuzný Maxmilián z Valdštejna z mnichovohradišťské větve Valdštejnů. Roku 1654 koupili mnichovohradištští Valdštejnové od Albrechta Kapouna ze Svojkova druhou půli městečka s půlí Branžeže a tím došlo k opětovnému sjednocení městečka a panství. V majetku této větve Valdštejnů zůstalo městečko do roku 1945.
Linii, která půlila městečko, tvořila vodoteč od Bosně, která šla současnou Růžovou uličkou do kalu v místě dnešního kostela a odtud pokračovala dnešní Soboteckou ulicí do Kněžmostky. Severovýchodní část městečka s tvrzí, tzn.dnes u Maudrů (dnes č.p.60 Branžežská ulice) patřila Albrechtu Kapunovi ze Svojkova, jihozápadní část s panským dvorem na kopečku patřila Valdštejnům.
